Exot redaktorem

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Exot redaktorem


"Ahoj Jirko, přivezla jsem Ti něco na zub! Pangase se zelím a špagetama" Jirka zbledl. Na jednu stranu byl rád, že se dneska nemusí táhnout do jídelny, na druhou stranu, z obědů jeho matky mu nebylo vždy dvakrát dobře. Pokaždé když přišla, všichni v redakci tak divně koukali. A navíc - a to ho nejvíc vytáčelo - zdržovala ho od psaní článků.


Pomalu žvýkal. Když polkl, prohlásil: "Flustruje mě, že sem chodíš. Kvůli tomu pak nemůžu s některými kolegy vydržet. " "Ale Jirko, podívej se na sebe, vždyť pro ty články, ani nejíš." "Jo ukázala si ty moje články Vítovi?." "Promiň Jirko, já zapomněla." Na čele mu nabíhala žíla, a odpověď matky ho tak konsternovala, že mu z odulých rtů odkápla slina. "Víš moc dobře, že teď, když jsem v pražský redakci, že ho nemůžu tak často vidět", vztekal se Jiřík, "A počítač ještě nemám, tak to musím psát v ruce". "Ale Jiříčku, minule to po tobě nemohl přečíst, a říkal, že se ozve, až nebude muset trénovat s nějakým teleskopem". Paní Kamešová měla smíšené pocity z jeho přeložení do Prahy. Nacistka..., pomyslel si Jirka, když zabořil lžíci do talíře a nabral si další sousto.


Hassan. Poznal ho nedávno, ale hned si padli do oka. Taky o něm nějací žiďáci a ultraliberálové psali na exotopedii. Kdyby to šlo, prohnal by je obuškem, nácky zasraný. Nejvíc nějakýho Krále. Jirka by zas radši zkonfiskoval jejich majetek. Osobně by se toho ujal. Hajzlové, posmívali se mu, že nezvládl ani semestr. Vzpomněl si na studia, jako vše v jeho životě, neúspěšná, na ČVUT.


Vzpomínal na přednášky. Moc se mu nelíbily, byly nudné. A večer když z kolejí šli jeho spolunocležníci do hospody, tak ho tam nechtěli vzít. Jednou napadla někoho na patře nepředloženost, že udělají mejdan na kolejích. Někdo přitáhl sud piva, ale moc mu nechutnalo. Ale seděl poblíž sudu, a bylo zdarma, tak se nalejval co to šlo. "Ne, že to vypiješ sám, jiříku" Kamila, která chodila na chemickou technologii, randila s někým z kolejí ČVUT, ale prý se rozešli. Moc se mu líbila, obzvlášť, když se k němu naklonila. Jiříkovi sklouzly oči do šera jejího výstřihu. Byly to největší prsa co viděl, tedy, popravdě řečeno, byl to první dekolt, do kterého mohl nahlédnout. "Jo, víš, mě ani nechutná, haha je to hořký a slabý". "Tak si dej třeba vizoura. Nebo víno." Kamila se na něj usmála. "A co piješ ty?" "No, já mám mozek v krvi." "Tak mi to nalej. Víc!". Jirkova hamižnost zase zapracovala, a tak si nechal nalít sklenici až po okraj.


Poslední, co si Jirka zcela bezpečně pamatoval bylo, jak položil prázdnou dvoudecku na stůl. Pak se mu začala motat hlava, když se jí pokusil vzít kolem pasu. "Neblbni," slyšel Kamilu, když se jí pokoušel přitáhnout na klín. Na další průběh událostí se později rozpomínal velmi pomalu. Cítil její deodorant. Chtěl se k ní naklonit, ale najednou se mu sevřel žaludek a cítil, jak obsah stoupá vzhůru. Nedalo se tomu ubránit. Jak k ní byl nakloněn, hodil jí obsah žaludku za výstřih. "Panebože to je debil..." slyšel ještě z dálky tu nacistku, než padl mrákotách naznak.


Ráno seděl ve vozíku na schodech před ubytovnou a úděsně ho bolela hlava. A byla mu zima. Zaznamenal že má mokré kalhoty. Nechápal. A košile se mu lepila k tělu, byla tak zvláštně nakysle cítit, a měla takové podivné fleky. To taky nechápal...


"Jiříku, papej." přerušila matka jeho nostalgické rozjímání. "Už nechci." "Pročpak nechutná ti to? Mám ti to ještě pokapat hořčicí?" "jo, hořčici mi tam dej, pak si to sním. Ale teď mi není dobře" - a kupodivu těď nelhal, vzpomínka na mejdan s dvěma decky legendárního koktejlu mu neudělala dobře. "Měl bys odpočívat, Jiříku." "To je dobrý mami. Jo, už jdi, víš, že minule tě nechtěli na vrátnici pustit, haha". "Pravda, už radši půjdu." Paní Kamešová zabalila kastrůlky a naskládala je do RVHP, jinak nazývané pojízdné nákupní tašky. "Tak pá, já jdu." Jiřík si vytahl blok, rázně cvakl propiskou, a zase začal psát. "Počkejte, haha, já vám ukážu..."


Mezitím paní Kamešová se svou taškou vyšla ven z budovy. Byl podzim. Zlátnoucí listí se snášelo pomalu se stromů. Rozhlédla se dokola a vdechovala vůni podzimu. Má to tady Jirka pěkný, proběhla jí hlavou myšlenka, když odcházela branou do Ústavní ulice.