Hrebenar - sexualni loudil

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Ženy, dívky dejte nám šanci


Tak moc bych se chtěl přimluvit za všechny handicapované kluky, hochy, muže, dejte nám prosím milé ženy, dívky alespoň trošku šanci. Jsme také normálními lidmi hledajícími lásku, něhu a trochu pohlazení. Máme jen trošku malou odlišnost, ten maličký handicap, který z nás nedělá žádné kreatury ani zrůdy. V čem jsme tak jiní, že o nás nestojíte?


V čem jsme jiní? Ano nemůžeme chodit, vozíme se v kolečkovém křesle nebo chodíme o berlích. A v tom je tak velký rozdíl? Vysíláme snad do ženských duší jakýsi prazvláštní signál, že se neumíme postarat o rodinu, že nejsme rovnocennými partnery?


Copak evoluční teorie nás vysouvá ze světa partnerských vzahů? Copak lidé přestali přemýšlet nad podstatou člověka? Je tolik důležitý fyzický vzhled? K čemu je nádherná vitrína s chudým obsahem. Prosím přestaňme být materialistickými, přestaňme všechno přepočítávat na peníze. Materiálno se o vás ve stáří, či ve chvílích nemoci nepostará. Vždyť věrný a hodný životní partner je nejvyšší oporou a výhrou.


Nebo se snad milé ženy pletu? Pro mě nikdy nebyl důležitý kapitál ani majetek. Nekoukám na člověka podle toho jak je fyzicky přitažlivý. U druhého mě zajímá dušička. Člověk je podle mě tvořený onou tajemnou duševní náplní, a je skvělé ba přímo báječné když dojde k oboustrannému duševnímu souznění.


Současný svět je podle mého ze sociálního hlediska bipolární. Proč bipolárním? Protože zvláště mladí lidé dělí svět na dvě barikády. Tou první jsou všichni zdraví a potom ti druzí, kteří neměli takovou životní šanci a jsou zkoušeni životem. Dnešní výchova a společnost poukazují jen a jen na materiální potřeby světa. Že existuje také i něco jiného nemají mnozí mladí ani potuchy. Kolik já jsem to zažil marných zkušeností s ženami. Mohl bych o tom napsat snad několik románů. Jejich názvy by mohly být třeba: zkrachovalec, pošetilec a snílek, věčně osamělý romantik, blázínek... Tyto všechny názvy by seděly a vystihovaly by celý obsah. Často právě partnerské snažení vám dává ty největší životní políčky. Stáváte se menší a menší, ztrácíte odvahu, začínáte se stydět sami za sebe, přemýšlíte o tom co vlastně děláte špatně. Hledáte chybu sami v sobě a nechápete co se to vlastně děje. Vzpomínám si na období, ve kterém jsem se třeba vedle dívky na ulici styděl sám za sebe a ujížděl jsem kvapně někam do ústraní někam pryč. Styděl jsem se promluvit ke každé holce. Pokaždé totiž pohled něžného pohlaví sjížděl na vozík či berle.


To celé spělo spíše k mojí větší uzavřenosti. Jeden můj zážitek vypovídá o všem. Vyrazil jsem do restauračního zařízení. Pěkně autem, řekl jsem si, že si vezmu berle, přeci těch pár kroků z auta do restaurace zvládnu. Zpočátku jsem sice své síly přecenil, ale přeci jen jsem dorazil ke kýženému stolu. Celý upocený jsem uložil berle do rohu. Berle byly ukryté pověšenými kabáty a nebyly vidět. Což bylo moc dobře. Objednal si něco k pití a vyhlížel okolí.


Najednou koukám a nádherná dívka si to šine krásně ke mně. Řekne: "Ahoj, je tady volno? Můžu se k tobě přidat?" Já s radostí souhlasím, pro jistotu se štípnu pod stolem jestli nesním. Au to štípnutí bolí, je to pravda. Celou hodinu jsme si povídali. Byl jsem jak v sedmém nebi. Jak hosté kolem mne odcházeli a odebírali si pověšené šatstvo, tak se mé pohybové náčiní stále více ukazovalo na denní světlo.


Zničeho nic se dívčina zeptala jestli ty berle jsou moje. Nevím jak ji to napadlo. Asi si složila tu skládanku dohromady a ihned řekla: "víš seš prima kluk, krásně se mi s tebou kecalo, ale teď když vidím ty tvoje hole tak musím jít". Rázem jako byste mě polili vařící vodou, tehdy jsem nezvládnul na to říct nic. Než jsem se vzpamatoval, tak dívčina byla ty tam. Takovýto zážitek opravdu zabolí, kolikrát já slyšel podobné věty v různých obměnách.


Škoda je počítat. Skutečně mé duševní rozpoložení dospělo až tak daleko, že jsem začal mít pocit, že na tomto širém světě ba snad i v celém kosmu jsem sám a nikomu na mě nezáleží. Pak z čistého nebe přišel anděl v ženském těle. Kamarádka ve škole. Dala mi novou šanci do života, dala mi lásku to pohlazení ale jakmile všechno rychle začalo tak také po roce skončilo. Její osudy skončily v Německu, už jsme se nikdy neviděli.


Toto kratičké období mi dalo radost ze života, že je někdo komu stojím za jedno jediné slovo, za pohlazení, za políbení. Slíbil jsem si že nikdy více se nebudu za sebe stydět. Nyní okamžitě rozhovor s dívkou začínám slovy: "víš já jsem zdravotně postižený", dívka buď odejde, nebo mě pošle kamsi. Aspoň vím na čem jsem. Nenastane tak období zklamání. Bohužel počet odmítnutí tímto převáží kladné reakce.


Budu jen doufat, že se ženy polepšíte a některá mi dáte šanci. Dáte mi šanci ukázat vám mou duši, mé srdíčko, dovolíte mi darovat vám kousek mého já.