Hrebenar ceske drahy balik

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


České dráhy dělají z handicapovaných obyčejný balík


České dráhy zapomínají na zdravotně postižené. Rozhodly se modernizovat nebo opravovat vagóny přizpůsobené pro převoz vozíčkářů. Už tak naprosto zpackaná služba doznala další velmi výrazné pochybení. Zdravotně postižení se tak nemohou dostat tam kam by potřebovali. Cestovné se neustále zvyšuje, a přesto nejsou schopné České dráhy zachovat se k handicapovaným adekvátně.


Oficiálně se prý nic neděje. Kvalita služeb údajně zůstala zachována. Ale všichni, kdo vlakem cestují, vědí velmi dobře, že tomu tak není. Je nedostatek vagónů umožňujících převoz vozíčkáře. Jsme ve 21. století, uprostřed Evropy a stále nejsme schopni poskytnout stejně kvalitní služby někomu, kdo je na vozíčku. Copak jsou vozíčkáři méněcennými lidmi, že nepotřebují kvalitní služby? Dnes totiž ten známý konglomerát v přepravě osob stáhnul podstatnou část vlakových souprav kvůli opravám nebo rekonstrukcím. Samozřejmě České dráhy zapomněly dodat náhradní řešení.


Jakékoli zapůjčení podobných vozů třeba ze zahraničí, nebo nějaké jiné řešení. To je pro státní podnik naprosto nemyslitený úkol. Po dobu oprav vagónů musejí handicapovaní cestovat v nepohodlí a s podstatně delší časovou náročností. Cesta, která trvala dvě hodiny, nyní bude trvat čtyři až pět hodin. Handicapovaní musejí neustále přestupovat. To zejména kvůli tomu, že vagóny nejsou, a tak Dráhy hledají nějaké pro ně výhodné řešení. Byl bych zvědavý, jak by ČD přistoupila ke stejnému problému, kdyby se vagóny přepravovala některá z minoritních skupin obyvatel České republiky.


Dva dny před cestou musíte svůj úmysl cestování vlakem oznámit Českým drahám. Ty by měly přichystat plošinu a bylo by hotovo. Jenže dnes je vše jinak. Místo plošiny se musí také dohledávat vagónek. Je tu přeci jedno řešení. Těm zdravotně postiženým dáme obyčejný postovní vagón. Tam se mohou přepravovat. Jo, to bude velký, převelký komfort. Poštovní vagóny mají ten nedostatek, že jsou nevytápěné.


Zahrajete si na vozíku na rozměrný balík. Ve velké zimě, v případných mrazech cestujete a jste nucen přestupovat, protože ne všude mají poštovní vagón nachystaný. Protoha kam jsme se to dostali? Státní podnik se chová k části obyvatel méněcenně. Máme to ale štěstí, že ČD neuvolnily takové ty dobytčáky. Mohli bychom se v nich vozit s velkou spokojeností. Ti podřadní zdravotně postižení tedy dostávají podřadnější službu. Jednou v televizních zprávách o tom zazní kratičká informace a tím všechno hasne. Mluvčí státního podniku prohlásí, že se nic neděje a že handicapovaní naopak dostávají nadstandardní služby.


Jo, tak to jo. Poštovní vlaky plné zimy, to je tedy nadstandard. To se nepoštěstí obyčejnému Čechovi. On takový vozíčkář má vlastně velikánské štěstí, když si může vyzkoušet pocit balíků přepravujících se v poštovních vagónech. To je ta bonusová, prémiová služba. Hrajeme si na emancipovanou zemi, která přijala mezinárodní standardy práv zdravotně postižených a pomaličku zjišťujeme, že většina z těch práv jsou jenom na papírech. České dráhy jsou schopné rozdělovat si stovky milionů na odměnách, ale během oprav a renovací nejsou schopné opatřit náhradní plně funkční řešení.


Vozíčkářům tak přibyla zcela nová starost. Dříve se báli, jestli včas seženou někoho k rampě a jestli všechno bude fungovat. Dnes si mohou zvýšit adrenalinovou zábavu ještě o kousek více. Mohou se strachovat, jestli bude přistavený vagón, kterým by mohl cestovat. V jízdních řádech jsou totiž jednotlivé spoje označené jako vhodné pro přepravu vozíčkářů, a přitom ve skutečnosti tomu tak není. Vše se musí poté dohánět dodatečně. Jo, jsou to věru nádherné zážitky. Znám je od svých přátel, kteří jsou také handicapovaní a potřebovali vlakem někam jet.


Dva dny předem tedy zavoláte. Někde v mysli vám běží takový ten červíček. Bude tam ta plošina, terá vás s vozíkem vysune do vagónu, nebo nebude? Bude u ní obslužný personál? Dobře víte, že zcela stoprocentně se stane něco neočekávaného a vy budete muset nahánět obsluhu na tu plošinu. Ráno plný obav přijedete na nádraží, plošina je přistavena na nástupiště, ze kterého pojede vlak. No, ale ta obsluha nikde není. Buď je průhledná, nebo se nějakým zázrakem vypařila. Začnete tedy shánět kde ten obsluhující personál je. Najdete ho a nyní nově zjistíte, že vlak není upravený pro přepravu vozíčkáře, a že vám musí přichystat speciální vagón. Musíte čekat. Najednou zjistíte, že nemůžete ject ta jak jste chtěl. Musíte jet obklikou, trasa vaší cesty se totálně mění. Protože původní přeprava není možná. Taková cesta z Ostravy do Prahy může být poměrně dost komplikovaná. Státní podnik za naše daně umožňuje zažít zdravotně postiženým spoluobčanům krásný adrenalinový zážitek. Nastoupíte do poštovního vagónku. Nikde žádné topení. Pokud nejste dostatečně teple oblečeni, tak máte smůlu. Můžete leda tak cvakat zuby. Koneckonců jak jsem psal, s trochou nadsázky můžete být rád, že vám nepřistavili dobytčák. Možná někdy v rámci úspor k podobnému řešení sáhne i největší přepravní podnik v zemi. Kdo ví, v dnešní době si nemůžete být ničím jisti.


Promrzlí až na kost za nedůstojných podmínek jako nějaký balík dorazíte na místečko snů. Ani nevíte jak se vám ta celá cesta zdařila. Možná zapůsobila nějaká vnější síla. Možná náhoda byla nakloněna zrovna vám. Cesta trvala o necelé tři hodiny déle. Všude dorazíte pozdě. Ale to nikoho nezajímá. Žijeme přeci ve státě, kde je pečováno o zdravotně postižené přímo ukázkovým způsobem. To jen vy jako zdravotně postižený se můžete cítit jako méněcenní, naprosto nepotřební dokonce i pro samotný státní megalomanský podnik. Takto vypadá úroveň přepravy v nových časech nového humánnějšího století.


Neměly by se České dráhy za takové řešení a následné mlžení stydět?