Hrebenar pred dovolenou

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání

Jirka Hrebenar se vracel z psychiatrického vyšetření. Zastavil se ještě pro nějaký nákup. Na rohu jeho domu měl Vietnamec malý krámek. Nechodil tam zrovna nejraději, ale bylo to blízko. Ve velkých samoobsluhách se špatně orientoval a většinou zapomněl, pro co přišel. I když, v jeho případě se nejednalo nikdy o velký nákup, nanejvýš klobásu z kostního separátu, kus sekané, sojovku a tatarku. Navíc ho zneklidňovaly ty ženy, které nosily proklatě nízké kalhoty a kupovaly si nízkotučné jogurty, müsli, cereální sušenky a svěží vůně.


"Tak pane, so to budé?" "Dej mi chleba, kousek támhletoho salámu, nějakou sekanou a nějaký dobrý kapučíno." "Ano pane, dobré kapišínó. Chsete v krabicí? Nebo nejaký jiný?" "Jo, dej mi v tý krabici."


Chvíli přemýšlel, jestli by snad neměl něco koupit Marii. Nějaký šampón, nebo tak něco. Ženský to mají přece rády. Vzápětí ale tu myšlenku zavrhl. Nebudu utrácet, řekl si. Do výplaty dávek je ještě pár dní a já mám v peněžence sotva pár stovek. Ostatně, Marie si na nějaké rozmazlování nepotrpí. Nasledanou pané!


Jirka bydlel ve třetím patře, ale přesto, že měl klíče,pokaždé zazvonil dole, aby Marie věděla, že už přichází. Když odemykal dveře, přivítala ho známá zatuchlá vůně linoucí se z koberce na zdi. Zůstala tu ještě po jeho matce. Téměř nic se v bytě nezměnilo od doby, kdy se jí zbavil pomocí LDN. A zřejmě to tak i zůstane. Žádné změny v tomhle ohledu nemohl čekat ani od Marie. Když vešel do pokoje, seděla v křesle a dívala se směrem ke dveřím. Políbil ji a jednou rukou jí zajel do výstřihu a přivítal se i s jejím ňadrem. Měla to ráda holka. Nikdy neprotestovala. Mlčela a byla vděčná, že přišel domů. Byla to báječná žena.


Odnesl nákup do kuchyně. Vybalil si dva krajíce chleba, salám nakrájel na kostičky a přemýšlel, jestli si má dát ještě cibuli. Budu smrdět, pomyslel si. Ale Marii to nevadí. Aspoň se nikdy nezmínila. Jirka měl úžasný den. V lednici našel ještě jeden Gambrinus. Kapučíno si chtěl nechat až navečer. Když se najedl, spokojeně si ukrknul a trochu se protáhl. Přemýšlel, jestli se má trochu osprchovat, nebo dál tvořit články do blogu. Moc se mu nechtělo ani jedno a Marii to nevadilo. Ostatně, taky se nekoupala každý den a ty bláboly, nazývající se vznosně blogem, taky nemusela.


Večer se spolu dívali na Colomba. Marie mu nikdy nesahala na TV ovladač. Bylo to čistě v jeho rukách, na co se budou dívat. Ani koukání na za kačku svlíkačku jí nevadilo. Jen jemu trochu vadilo, že ani trochu nenadává, když se ve zprávách zmínili o Izraeli. Byla prosta jakýchkoliv emocí. Jindy mu to nevadilo, ale při romale trochu ano. Kapučíno si dal jen on. Marie se hrnku ani nedotkla. "No co," řekl si Jirka. Zbyde mi trochu i na noc. S jedněmi dávkami si holka stejně nemůžeme moc vyskakovat."


V noci, když si šli lehnout, si všiml, že Marie je trochu povadlá. Trochu jí dofouknul a vypadala hned o deset let mladší. Svléknul jí šaty a oblékl ji do rajcovní noční košilky. Koupil ji Marii k výročí. Už to spolu táhnou dva roky. A jak je jim spolu dobře. Něžně ji políbil na tvář a zeptal se jí, jak to dneska chce. Marie jako obvykle mlčela a tak to bylo všechno na Jirkovi. Měla fantastické tvary a Jirka z ní byl celej jurodivej. Stačilo mu jen, když si na ni někdy vzpomenul při psaní článku do blogu a hned by se vším praštil. Udělal jí to zezadu. Jako včera, jako předevčírem. Nakonec se přece jen odhodlal do sprchy. Vzal i Marii.


Jak ji tak mydlil, dostal ještě jednou chuť. Marie nikdy neprotestovala. Nikdy ji nebolela hlava ani nebyla unavená. Byly už skoro dvě hodiny ráno, když znova ulehli do postele.


Opřel se o polštář a zapálil si cigaretu. Jirka byl šťastný. Ráno si dal sekanou do mikrovlnky, dopil noční kapučínko, dofouknul trochu Marii a obléknul ji do domácích šatů. Venku byl krásný den. Byl konec května a Jirka přemýšlel, kam vyrazí o dovolené. Lipno. To by bylo ideální. Pod stan. Budu se muset podívat Marii po nějakých plavkách. Nic extra. Jenom nějaké jednoduché. Marie stejně nemůže moc na slunce......