Hrebenova smrt-prd

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Další z povedených zápalů slepého básnického střeva páně Hrebenara:


Nevěrná láska


Lásko mám tě rád, co všechno se má stát? Mívali jsme malý ráj, kde blázni všechno maj, bylas anděl, který lítá, když na nebi slunce svítá, bylas vodou, kterou piju, byl jsem rád že s tebou žiju. Hladilas mě, dýchala, moje city míchala. Ztrácel jsem se v tobě, v té podivné době. Pamatuješ na ty časy, na dlouhé tvoje řasy, které na mě hleděli, když u okna jsme seděli? Koukali jsme do noci, nebylo nám pomoci, láskou jsme se opili, na konci skoro zabili. Podívej se na to nebe, vidím v něm jenom tebe, měsíc pluje oblohou, kam andělé nemohou, hvězdy svítí blikají, nad námi vzlykají. Temná noc rychle přišla, aby pravda o nás vyšla.


Dělala jsi pokusy, trhla mě na kusy, neustále, pořád dál, tolik jsem se tehdy bál. Život je jak filmu páska, ztratila se naše láska, Byl jsem papír, který trháš. Časem, kterým mrháš, tou nicotou, která pálí. Snad tě za to všichni chválí. Byl jsem kripl který žije, srdce které pro tebe bije. Pro všechny moje nemoci, nemohlas mi pomoci, ze života utekla a mně všechno vyčetla, byl jsem hlupák, debil, kéž bych teď už nebyl. Dalas mi tělo, jak se ti chtělo, dotyky a tvoje kůže, čekala že snad může, smazat tvoji nevěru, ztracenou důvěru.


Jiného jsi měla a přitom lásku chtěla. O postel se dělila, když láska se přelila. Duší u něj byla, když se mnou jsi žila. Pamatuješ na tvá slova, která jsi mi řekla znova? Byl jsem omyl, co zkřížil tvou cestu, ten chcípák co nasadil ti těžkou vestu, ty se dusíš a pryč musíš.


Přála jsi mi smrt a veděla prd. Talíře a další věci, hodila jsi po mně přeci. Krvácející moje ruka, nebyla toho tvého kluka, viděla jsi krev a zahájila řev, jak tě ničím, topím a nic nepochopím. On tě chápe, je to hvězda ryzí, já jsem jen ten chlap podivný cizí.


Teď u okna sám sedím a do tmy hledím, v ruce mám fotku tvojí a myšlenky se mi rojí, tvoje oči, tvoje krása, byla pro mě velká spása, teď tu není, utekla, snad rovnou do pekla....