Kognitivní omyl

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Kognitivní omyl je odborný termín z prostředí psychiatrie a psychologie. Tento pojem si zaslouží mít na Exotopedii samostatný článek, neboť právě hrubé kognitivní omyly jsou to, co je téměř bez výjimky společné všem exotům.



Obsah

Co je to kognitivní omyl

Slovo "kognitivní" je odvozeno ze starořeckého slova "gnosis", doslova "vědění". Kognitivní omyly jsou nechtěné omyly v logice myšlení. I psychicky zdravá populace se denně dopouští řady kognitivních omylů, pokud ovšem tyto omyly zásadně nenarušují život jedince,tak je současná psychiatrie nepovažuje za problém.


Kognitivní omyly zdravého jedince sahají od úplných malicherností po komplexní systémy, které nazýváme kognitivní schémata.


Jako úplnou malichernost si můžeme připomenout číslo 13. Hoteliér nám dá na výběr mezi pokoji 13 a 14. Pokoj číslo 13 je větší a má výhled na moře, pokoj číslo 14 je o dost menší a okna vedou do rušné šedivé ulice. Mnozí z nás dají přednost pokoji číslo 14, i když objektivně vzato by bylo lepší vzít třináctku. Pokud tedy jdeme na pokoj 14, dopustili jsme se kognitivního omylu a to kvůli tomu, že v nás 13 vyvolává negativní, naprosto neodůvodněné asociace.


Ovšem kognitivní omyly mohou mít daleko větší důsledky než špatný výběr pokoje. Představme si hypotetickou situaci, kdy žádá o to samé pracovní místo Rom ze slušné rodiny (i takoví jsou), který má dokončené středoškolské vzdělání a to i s maturitou. Zároveň o toto pracovní místo žádá Vietnamec, který neumí pořádně česky a tvrdí, že v jakémsi zapadlém městečku v severním Vietnamu vychodil jejich druh střední školy. V personalistově hlavě je usídleno kognitivní schéma, že Romové jsou nespolehliví a lžou, kdežto Vietnamci jsou pracovití a čestní. Proto dá přednost Vietnamci i když Rom byl objektivně lepší.


Kognitivní omyly mohou mít i dalekosáhlé osobní důsledky, například když nejdeme studovat vysokou školu, protože si myslíme, že na ni nemáme. Anebo zahneme partnerovi, protože si myslíme, že už nás nemiluje ačkoliv opak je pravdou. Nebo si pořídíme dítě, protože si myslíme, že mateřství vyřeší naši životní prázdnotu.


Nyní snad rozumíme tomu, co je to "kognitivní omyl" a můžeme se přesunout dále.



Kognitivní omyly a psychické poruchy

Pro psychické poruchy je typické hromadění kognitivních omylů, přičemž pro každý okruh jsou kognitivní omyly jiné. Proto si přiblížíme dělení psychických poruch.


  • Afektivní poruchy, neboli poruchy nálady
  • Úzkostné poruchy, generalizovaná úzkostná porucha (GAD),obsendativně-kompulzivní porucha (OCD), panická porucha (laicky fóbie)
  • Poruchy osobnosti, dříve psychopatie
  • Poruchy schizofrenního okruhu
  • Poruchy autistického okruhu
  • Mentální retardace

Afektivní poruchy

neboli poruchy nálady. Zde řadíme depresivní poruchu a manickou poruchu. Pokud nálada osciluje mezi těmito dvěma hraničními body, tak mluvíme bipolární afektivní poruše (dříve maniodepresivní porucha). Pravá příčina není známá, avšak pravděpodobně nějak souvisí s nadbytkem anebo naopak nedostatkem serotoninu v synaptických štěrbinách.


Pří depresi i mánii je kognitivních omylů tolik a jsou takového charakteru, že zásadně ovlivňují naše fungování. Typický kognitivní omyl při depresi je, že náš svět směřuje ke zkáze, že nám nebo naší civilizaci někdo usiluje o život anebo depresi obrátíme proti sobě a začneme si myslet, že všechny svou přítomností obtěžujeme, že stahuejeme dolů svou rodinu anebo že jsme výjimečně neschopní. V obvzláště těžké depresi pacient začne trpět bludy, že způsobil světovou válku anebo je nositelem nemoci (tzv. pacient zero), která vyhubí celé lidstvo.


Zatímco člověk s depresí obrácenou proti sobě se na Exotopedii nedostane, tak s depresí obrácenou vůči svému okolí má místo téměř jisté. Typický uživatel internetu, stižený depresí, mluví o tom, že na hranicích Evropy jsou připraveny k invazi muslimské hordy anebo že naše vláda má připravený plán, jak nás všechny zotročit. Dalším evergreenem je ruské nebezpečí, romské nebezpečí, vietnamské nebezpečí ale i neonacistické nebezpečí a tak dále. Agitovanost, která se nezřídka u deprese vyskytuje, nutí nemocného neustále přesvědčovat okolí a podrážděně reaguje na nesouhlasné názory. Zároveň deprese neumožňuje prožívat plnohodnotný život (nemocný se cítí "bez energie") a tak u postižených vidíme, že celé dny tráví u počítače a své kognitivní omyly šíří nejvíce v internetových diskuzích, popřípadě i blozích. Protože ztráta životní energie neumožňuje psát plnohodnotné články, jsou blogy nejčastěji vytvářeny metodou copy and paste.


Člověk s mánií na Exotopedii patří jako nikdo jiný. Mánie je takřka pravým opakem deprese, nemocným se cítí být dokonalým, cítí v sobě nezkrotnou energii a cítí se být Vyvoleným. Ostatní jsou hlupáci a tudíž musí naslouchat Velkému učiteli. Jaké to má kognitivní důsledky, to si čtenář jistě dokáže představit sám. Čistá mánie je poměrně řídký jev, daleko častější je


Bipolární porucha, kdy se depresivní stavy střídají s manickými. Jejich střídání je u každého postiženého individuální, může se měnit v řádu hodin až v řádu let. Změna povětšinou není ostře ohraničená, přechází postupně a tak i poučený pacient často nedokáže rozeznat kdy je "normální" a kdy je už v mánii. Zatímco v depresivní fázi nemocný kopíruje články o islámském nebezpečí a čile diskutuje, tak v manické fázi se z něj stává bílý bojovník, který jede tmou, bílej meč má nad sebou. Dokáže vytvářet i několik článků denně, neúnavně na všechny strany podává často nesmyslná trestní oznámení, v případě islamofoba například na brněnskou mešitu kvůli přípravě terorismu. Není neobvyklé, že rozkrývá různé konspirace, ke kterým během své manické fáze dokáže přečíst až neuvěřitelná kvanta literatury, interpretace je pak povětšinou chybná.


Nutno dodat, že někteří umělci a vědci dokázali svých manických fází využít k tvorbě úchvatných děl, respektive k odkrytí složitých přírodních zákonů, bohužel na jednoho logicky správně uvažujícího maniaka připadá několik kognitivně omylných.


Anders Behring Breivik je extrémním příkladem kam až může vést manická fáze - tedy k sepsání 1500 stránkového manifestu a k následnému vraždění (nad přesnou psychiatrickou diagnózou Breivika se vedou spory, možná je i schizofrenik, což se ale s bipolární poruchou nevylučuje).


Úzkostné poruchy

Do této kategorie řadíme panickou poruchu, generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD) a obsedantně kompulzivní poruchu (OCD). Teorií vysvětlující vznik panické poruchy a GAD je několik. Kognitivně-behavoriální směr vidí příčinu v tom, že mozek se naučil špatně reagovat na některé podněty. A to buď kvůli nepříznivému prenatálnímu vývoji (velká úzkost u matky) anebo krušnému dětství. V poslední době se ukázalo, že mechanismus vzniku OCD je od od zbylých úzkostných poruch jiný - příčina není ještě zcela jasná, ale jedná se o tom, že mozek speciálním způsobem metabolizuje glukózu.


  • Panická porucha je velká míra úzkosti, který má většinou rozpoznatelný spouštěč. Nejčastěji je léčena sociální fóbie, kdy pacient pociťuje úzkost ze společenských situací. Kvůli jiným formám fobie - například agorafobie (strach z otevřených prostor) nemocný odbornou pomoc nevyhledává, protože se pro něj nepříjemným krizovým situacím dokáže vyhnout.

Spouštěčem úzkosti můžou být i jiné příčiny, nemocný se například bojí jezdit hromadnými dopravními prostředky, cítí úzkost, když se má ve společnosti najíst a tak dále. Pokud je spouštěči vystaven dostatečně dlouho, vznikne u něj panický záchvat.Exoti se mezi nemocnými panickou poruchou takřka nevyskytují, respektive panická porucha není důvodem, aby se člověk stal exotem.


  • Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) je úzkost, který trvá poměrně dlouho a spouštěč úzkostí nelze lehce rozpoznat.Zdroje úzkosti u GAD jsou také daleko metafyzičtější než u panické poruchy. Postižený se často obává o své zdraví, je tak častým návštěvníkem u specialistů. Nemocný GAD často přispívá do fór týkajících se medicíny, kde se rozčiluje, jak je zdravotnictví neschopné a doktoři zlí, protože u něj žádnou nemoc přirozeně nenašli. Postižený GAD nezřídka nachází útěchu u léčitelů, kteří mu nějakou tu nemoc najdou a pak ji pomocí obsidiánu léčí a tak zmírňují pacientovu úzkost. Ale nemusí jít jenom o zdraví - může trpět úzkostí, že ho vyhodí z práce, že se mu pokazí auto, že ho podvede partner - svou úzkost se pak často snaží rozpouštět pomocí různých talismanů, které mají přitahovat štěstí. Někdy se také myšlenky zaobírají tak širokými věcmi jako je směřování naší civilizace, ekologické problémy a podobně, nemocné GAD tak můžeme najít mezi různými aktivistickými spolky.

Nemocní GAD jsou neurotičtí, kvůli úzkosti často agresivní a tak je jim brána exotismu doširoka otevřena.


  • Obsedantně kompulzivní porucha (OCD). Pacient trpí obsesí, což je nutkavá myšlenka, že se stane něco zlého. Tuto obsesi vyřeší kompulzí, to znamená udělá nějaký rituál, aby se to nestalo. Například je obsesí myšlenka, že v prachu se skrývá nebezpečná infekce a kompulze je vyčištění celého bytu od prachu. Problémem je, že kvůli neustálému čištění pacient nestíhá nic jiného. Až na výjimky v řádu jednotlivců není důvodem, proč by se měl stižený OCD mezi exoty vystihovat - kognitivních omylů se pacient mimo ráme obsesí a kompulzí nedopouští.

Poruchy osobnosti dříve psychopatie je soubor trvalých povahových odchylek vytvářejícím nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Porucha negativně ovlivňuje chování a prožívání i uvažování postiženého, ztěžuje jeho zařazení do společnosti a vytváření mezilidských vztahů. Rozvíjí se již od dospívání a trvá po celý život, byť se ve středním věku a stáří stává méně výraznou. Pro okolí bývají nejvíce patrné jejich zakořeněné, stereotypní a neměnné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací. Díky tomuto omezenému repertoáru reakcí mívají tito lidé často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi, nebo na ně (ve snaze to zvládnout) reagují způsobem, který ubližuje jim, nebo lidem v jejich okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování také často výrazně ovlivňuje životy lidí okolo něj. Protože vlastnosti, které okolí hodnotí jako „poruchové“ jsou součástí osobnosti daného člověka, on je obvykle vnímá jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s ostatními, což mu způsobuje bolest a utrpení. Stává se tedy, že lidé s poruchou osobnosti nevidí problém u sebe, ale u ostatních.


Příčina vzniku je u poruch osobnosti velmi široká, prakticky se ale jedná o to, že jedna část mozku je aktivnější než u průměrné populace. Na psychopatii neexistují léky, vizionáři mluví o tom, že psychopatie bude moci být léčena až s pomocí psychochirurgie, tedy s chirurgickými zásahy do mozku, pomocí kterých bude možné "hyperaktivní" mozkové části zklidnit.


Léčba se zaměřuje na léčení příznaků (zmírnění agresivity a podobně), psychoterapie se zaměřuje na učení se jak správně jednat v konkrétních situacích. Je to zdlouhavá, mravenčí práce s nepovzbudivými výsledky. Z logiky věci se nemocní poruchou osobnosti dopouštějí řady kognitivních omylů. Některé mohou mýt i pozitivní důsledky - například zvýšené sebevědomí zajistí kariérní postup.


Poruchy schizofrenního okruhu

Příčinou schizofrenie je špatná distribuce dopaminu v mozku. Schizofrenici často vytvářejí zajímavé, chaotické webové stránky, případně píšou knihy a malují obrazy. Pro jejich díla je typické, že nedávají žádný smysl. Exoty jsou bezesporu – je ale dobré vědět, že po podání léků se z nich stávají normálně uvažující lidé. Jejich omyly nejsou omyly kognitivní, ale bludy.


Poruchy autistického okruhu

Lehcí autisté žijí na první pohled normální život. Lehký (tzv. vysoce funkční) autismus se někdy kryje s pojmem Aspergerův syndrom. Autisté jsou neschopní sociální interakce, nechápou některé sociální zvyklosti, dokážou do sebe vstřebat ohromující množství informací, ale jejich odbornost je zaměřená příliš jednostranně a nedokážou s nabytými informacemi zacházet kreativně. Excelují v oborech, které mají jasné, logické zákony a které nevyžadují kreativní řešení jako je matematika, fyzika, chemie a tak dále, naopak jsou ztraceni v neexaktních oborech.


Vysoce funkční autisté se dopouštějí kognitivních omylů právě proto, že informace, které se naučili, berou příliš doslovně. Což třeba v matematice nevadí, ale studuje-li vysoce funkční autista například práva, tak se můžeme dočkat velmi svérázných výkladů.


Problém nastává v okamžiku, kdy se vysoce funkční autista vloží do služeb náboženství nebo esoteriky - produktem je zarytý fundamentalista.


Mentální retardace

Jako exot může vystupovat i člověk s lehkou mentální retardací.



Přínos Exotopedie k léčbě exotů

Exotopedie je institucí velmi přínosnou, neboť může donutit člověka trpícího afektivní poruchou, úzkostnou poruchou a poruchou osobnosti, aby se dal léčit. Narušuje totiž jejich kognitivní schéma neboli maže jejich pozitivní sebeobraz. Že většina z nich vyhrožuje trestním oznámením a rozčiluje se, je přirozená reakce na bortící se svět kolem nich.


Naopak žádný efekt nemá Exotopedie na nemocného schizofrenií, autismem nebo mentální retardací.



Kognitivní omyly a konkrétní exoti

  • Milan Buričín se dopouští kognitivního omylu, když si myslí, že umí zpívat. PsychoTip: Hypománie (vzhledem k počtu písní, vypjatému mesiášskému antikomunistickému aktivismu a ztrátě sebekritiky)