Mediální svět si žádá senzaci, proto musí děti umírat hladem

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Autentická kopie, ze smazaného blogu na iDNES.



Mediální svět si žádá senzaci, proto musí děti umírat hladem


Hladomor v Africe. Jo, toto slovo je pro Evropana žijícího v relativním blahobytu takovým klišé, dalším bezvýznamným statistickým údajem, pouhým číslem, se kterým se setká jen v televizi nebo v novinách. Nějaká fotka vyhublého černocha, nějaké obrázky trpících lidí, to je to, co nikoho nezajímá. Jenom se podíváme na obrázky, politujeme a tím to končí. Jenže hladomor není jenom ubohou statistikou, ve které padají tisíce čísel mrtvých statistických jednotek. Kam jsme to dospěli, že jsme nechali věc dojít tak daleko?


Tam v té Africe umírají lidé, umírají děti strašnou smrtí hlady a žízní. Není to všechno takový paradox? Tady v Evropě se přebytečné jídlo vyhazuje do kanálů, Velká Británie řeší co s potravinami, které jsou zbytečně vyhazované, a přitom jinde pár tisíc kilometrů lidé mají přesně opačný problém. Nemají co jíst, nemají co pít. Opět zklamal ten báječný Západ. Dlouho předtím věděl, že bude hladomor, ale nic s tím nedělal. Spojené státy americké se tváří jako jeden největší zachránce světa. Jdou bojovat za samostatnost Libyjců, jdou bojovat za svobodu v Afghanistánu a Iráku.


Tam všude jde nejspíš o obrovské budoucí zisky největších světových aktérů. Takový Africký roh, takové Somálsko, to nikoho nezajímá. Piráti, teroristé, vrazi, ti všichni mezinárodním organizacím nevadí. I takový hladomor může být obrovským byznysem. Vůdci povstaleckých skupin v Somálsku mohou vesele dál kšeftovat s potravinovou pomocí, mohou nadále zabíjet, znásilňovat, mohou nadále dělat ze Somálska další apokalyptický svět.


Hlavní město, Mogadišo, připomíná ruiny z počítačových her. Jenže toto není hra, toto je skutečnost, ve které umírají lidé, ve které umírají děti. Každých 6 minut umírá v Somálsku jedno dítě. Hladomorem trpí přes 13 milionů lidí. Už rok před touto neskutečnou katastrofou se vědělo, že k ní dojde. Mezinárodní organizace na tento fakt poukazovaly. Kontaktovaly vlády světových mocností. Ani jedna neudělala vůbec nic. Kdyby byla podobná situace jaká je v Somálsku také v Afghanistánu nebo Iráku, Američané už by tam vysílali vojáky a nastavovali by mír, protože byznys si to žádá. Jenže takto, v té bezvýznamné oblasti, tam mohou lidé klidně umírat.


Mediální svět si žádá senzaci, umírající děti po tisících, umírající ženy a starci, to je to správné co pomůže najít větší pomoc, proč by se pomoc měla nabízet včas, když může přijít pozdě? Zástupci národních vlád afrických států kšeftovali s humanitárními zásobami. Ty se tak nedostávaly k potřebným lidem. Zároveň okolní státy se k hladomoru také nestavěli nějak aktivně. Například Etiopie, ta to dávno tušila a věděla. Místo, aby dělala zásoby potravin, místo toho, aby se řešili a plánovali s ostatními státními sousedy co se bude s hrozbou hladomoru, tak raději vedli válku s Eritreou. V Keni jsou miliony lidí s hladomorem. Tato velmi turisticky oblíbená země totálně kašle na své občany.


Dnes je to právě Keňa, do které utíká mnoho utečenců. V této zemi se nachází největší uprchlický tábor Dadaab. 450 000 lidí tady hledá místo, ve kterém se najedí a napijí. Mají za sebou těžké cesty pouští. Prchají z nebezpečného Somálska. Každý den přijde do tohoto tábora na 1 200 nových uprchlíků. Celý tábor byl ale původně navržený en pro 90 000 uprchlíků. Celá oblast je ničena extrémním suchem. Proč svět místo těžkého řešení hladomoru raději nepřipraví v afrických státech podporu zemědělství, proč nevznikají podpůrné programy pro africké zemědělce? Proč svět nepomůže suchým oblastem k většímu zabezpečení vodou?


Laxnost mezinárodních organizací, laxnost světových velmoci, to všechno má za následek velmi vážné důsledky. OSN nyní vydala velmi vážnou zprávu. Pokud nepřijde potravinová pomoc do 4 měsíců, zemře hlady na 750 000 lidí. Nejvíce zranitelnými jsou hlavně děti. Nikdo z nás tady v Evropě si neumí představit jaká příkoří musejí utečenci zažívat. Jdou pouštní oblastí bez vody a jídla. Sužovaní tropickými teplotami, nemocemi, vojáky a násilím, utíkají do bezpečí. Mnoho dětí takovéto putování za "bezpečím" nepřežijí. Musí to být hrozné, když matka musí nechat své mrtvé dítě někde uprostřed pouště a sama musí pokračovat, aby přežila.


60 % dětí v Somálsku se nedostane k humanitární pomoci. Média hovoří pouze o Somálsku, ale hladomor zuří také v Keni, Džibutsku a Etiopii. OSN hovoří o 13 milionech lidí trpících hladem, ve skutečnosti však tento počet hladovějících je mnohem vyšší. Některé statistiky hovoří až o 30 milionech lidí ohrožených nedostatkem jídla.


Hladomor je, jak jsem již uvedl, způsobený suchem, ale také nesamostatností některých afrických zemí. Tyto země jsou závislé na dovozu potravin. Za tyto potraviny musejí národní africké vlády platit. Svět zatím nestojí o to, aby africké státy byly samostatné. Západ by přišel o výnosný byznys. V mnoha zemích je také uměle udržován nestabilní politcký a společenský stav. Za hladomor je zodpovědná také korupce afrických i západních politiků. Na hladomoru parazitují západní státy, které obchodují a drancují africkou přírodu. Vlády USA, Velké Británie, Francie, Německa, Ruska, ale také i Číny. Zvláště chování Číny je absurdní. Jsou drancovány lesy, znečišťovány řeky.


Evropa najednou v zájmu biopaliv využila Afriku jako takovou zásobárnu biopaliva. Kácí se tropické lesy a místo nich se pěstují plodiny využívané v biopalivách. Občané afrických oblastí díky nadnárodních komplexů přicházejí o zemědělskou půdu, podvody jsou jsou obíráni o pozemky. Nemají místo pro potraviny, protože jsou součástí budoucího odpadu západních společností. Podvýživa a hladomor v Africe se nachází i v těch státech, které na prvnín pohled vypadají jako bezproblémové. Podle OSN se situace obyvatel v subsaharské oblasti za posledních 30 let rapidně zhoršila. 40 % až 50 % tamějších obyvatel trpí nedostatkem potravin.


Lidé nemají v afrických státech možnost vydělat si peníze, trpí podvýživou, až najednou patří do ohrožených hladem. Toto se děje také v bohaté Jihoafrické republice. Turisté vidí ve městech dostatek potravin, a tak je nenapadne, že by v té africké zemi mohli být lidé sužovaní hladem. Navíc z 18 afrických zemí evidovaných OSN jako zemí s obyvateli trpícmi hladem, je 8 zemí sužováno válečnými konflikty. Zbývajících sedm zemí je sužováno obdobími sucha, záplavami, cyklony a nedostatkem potravin, které se dovážejí a státy nemají na úhradu jejich dovozu.


V zemích, jako je Angola, Etiopie a Eritrea, jsou prakticky konstantní konflikty táhnoucí se s přestávkami po desetiletí. Tyto války způsobují nedostatek produkce potravin. Je narušena produkce potravin, prakticky neexistuje v těchto zemích distribuční potravinová síť. Dochází také ke zneužívání veřejných financí, korupci nebo ke špatnému hospodaření. Svou daň na hladomoru si vybralo také AIDS, zejména v subsaharské africe.


Země jako Malawi, Svazijsko, Zambie a Zimbabwe přicházejí o vysoký podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva a získávají velký počet sirotků a starších lidí. I toto je důvod hladomoru a podvýživy. Situace v Africe se poměrně dost uhoršuje. Africký kontinent se dostává do velmi prekerní situace. V Asii se počet lidí ohrožených hladomorem snižuje, kdežto v Africe se zvyšuje. Tento trend také podporuje Čína, které je jedno, jestli lidé hladoví nebo ne. Hlavní je ekonomický užitek z celého procesu.


Na chudobě afrického obyvatelstva se také podílí Evropská unie a ostatní svět.


Jiří Hrebenar | pátek 30. září 2011 20:48