Na malé farmě, kde i dnes znamenalo zítra

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Autentická kopie, ze smazaného blogu na iDNES.



Na malé farmě, kde i dnes znamenalo zítra


Za sedmero horami a sedmero řekami žil byl hloupý farmář Honza. Farmu měl malou, takové selské obyčejné stavení. Ve stáji si celý den spolu s velbloudem přežvykoval starý moudrý hřebec. O kousek dál si bydlela rodina prasátek. To největší prasátko, Rudolf, bylo pořádný filuta. Neustále vymýšlel s kravkou Jitkou, oslíkem Markem a kastrovaným volkem Lubošem nějaké rošťárny.


Jednou tato partička v kupičce sena schovala Kohoutovy ostruhy, jindy slepičkám do vody namíchala soudek rumu, a ty nebohé nosnice jen tak vrávoraly po dvoře a přepadaly z jedné nohy na druhou. Pokaždé, když se milým zvířátkům něco přihodilo, bylo jasné, kdo za veškeré neplechy může. Za krásného počasí si Rudla jen tak vyšel do svého oblíbeného blátíčka, rochnil se v něm s velkou oblibou. Rypáček měl celý hnědý a po papulce mu stékaly sliny od broučků, které si Rudla vyhrabal zespod blátíčka. Svou odpolední siestu trávilo každé zvířátko úplně jinak. Oslík Marek rád navštěvoval mladou pěkně vyhlížející kravku Jitku. Dodnes nikdo neví, co tato zvířátka ve skrytu stáje dělala. Z dálky pracovití mravenečci jen slýchávali chychot a hlasité bučení.


Další zálibou osla Marka bylo podlezání. Jakmile prasátko Rudla opustilo svoji voňavou lázeň, přisedl si Marek k Rudlovi a za hýkání mu kopýtky vybíral drobné mušky a blechy pasoucí se na růžovoučkém tělíčku. Byla to taková každodenní chvilička při které Rudlovi zvyšoval karmu a oba byli spokojeni. Kápo skupinky výtržníků pocítil na chvilku teplo kopýtek střídající se v masáž tučného svalstva. Zatímco kopýtka umělecky plaskala po červenající se kýtě, volek Luboš si jen tak postával a hleděl do nedalekého lesa. Ostatní zvířátka z tak temných hvozdů měla strach a k plotu se vůbec nepřibližovala. Jedinými hrdiny byla naše partička výtečníků. Dokonce i Kohout si po hromadě dříví, s kterým se ostatní zvířátka pracně skládala celý den, přeskočil plot a zmizel v nedalekém lese.


Byl pryč několik hodin a pokaždé se vrátil v bujaré náladě. Vrávoravým krokem došel ke svému kurníku, načechral si slamník a ulehl ve spravedlivý spánek. Kolemjdoucí slepičí dámy jen koukaly a nevěřícně kvokaly o tom, kde se ten Kohout zase toulal. Po každé takové eskapádě se Rudolfova partička sešla na nejvzdálenějším místě farmičky. Kohout stál na vyvýšeném špalku obklopený kravkou Jitkou, prasátkem Rudolfem a oslíkem Markem. Byla to tuze tajná porada. Jen moudrý hřebec s velbloudem tušili, že za tím vším se skrývá nějaká další černota.


Rok se sešel s rokem a farmář Honza zažíval krušné časy. Z bohatého jara plného obilí, brambor a velké úrody broskví se stal nevlídný podzim. Z farmy, kde i dnes znamenalo zítra, se stala nevlídná, chudá chalupa. Jediným Honzovým majetkem uprostřed dřevěné místnosti byl jeden stůl a velká bedna plná pavučin a nekonečného prázdna. Farmář tedy za sychravého večera se slzou v oku otevíral bednu, ve které se ještě před pár dny nacházely ty zlatavé dukáty. Sedíval, naříkal, zatímco zvířátka trpěla hladem. Z okna měl bohatý výhled do černých hvozdů. Prý tam řádí nějaká partička vlků. Každý je považoval za velké nebezpečí. Jen náš zchudlý nešťastník přemýšlel, co je na tom pravdy, že za své tučné úlovky dostávají pytle dukátů. Vidina zlatého kovu byla obrovská. Každý rok totiž do usedlosti přijížděl výběrčí daní pro krále Vaška a toho nezajímalo, jestli honza má nebo nemá peníze.


Smečka hloupého vlka Tomáše a o něco chytřejší smečka vlka Matěje byla známá po celém okolí. Oba dva koukali, jak si co nejlépe pomocí lsti opatřit jídlo a případný lup. V okolí lesa bylo zvířátek dost, ale třeskuté mrazy a zluboký sníh způsobily, že obě dvě tlupy neměly co žrát. Hubení na kost se toulali lesem, až si uvědomili, že na kraji mýtiny je takové to staré zemědělské stavení. Za parných dnů vlci s Kohoutem hráli karty a pokaždé při tom notně pili. Šikovný opeřenec slíbil za alkohol oběma část farmářovy úrody. Rudla se svou partou dělali spojku a Kohout v přítmí nočního hábitu vynášel drahé zásoby hladovým vlkům.


Vlčí mozky se zamyslely, Tomáš ponoukal Matěje, že když se spojí, tak toho dokážou mnohem víc. Když budou společně v jedné tlupě, tak by v tom byl čert, aby se nedostali k tučným farmářovým slepičkám. Tomáš přemýšlel a přemýšlel, až objevil skvostný nápad. Půjde na farmu a farmáři nabídne, že mu poradí jak přijít k dukátům, když Tomáše vpustí na svou farmu. Jak si vlk usmyslel, tak také učinil. Nechal si k plotu zavolat farmáře Honzu. Ten vyslechl vlkovu žádost, zamyslel se, sedl si na starý dnem obrácený kbelík. Kousek od Honzy se pásl na kousku sena moudrý hřebec. Přišel k farmáři, šťouchl do něj hlavou a varoval farmáře ať to nedělá. Farmář tedy pro tentokrát uposlechl. Zklamaný vlk Tomáš se vrátil hladový zpět do lesa.


Místo tučné večeře, tak vlčí smečka měla další hladovou chvilku. Tentokrát zapřemýšlel Matěj. Říkal si: "když farmáři slíbím dukáty, možná by mě mohl pustit dovnitř. " A tak se vydal k farmáři. Slovo dalo slovo, dukátky zarachotily v hlavince hloupoučkého Honzíka, jenže část zvířátek se vlků bojí. Farmář tedy poradil Matěji, aby si na sebe oblékl beránčí kožich. Beránků se nikdo nebojí a ta hloupoučká zvířátka nic nepoznají. Ten kůň a velbloud sice všechno pochopí, ale ty nikdo nebude poslouchat. Matěj tedy jako všimné nenápadně podstrčil farmáři do kapsy obálku plnou dukátů.


Matěj se navíc dohodl s prasátkem Rudlou, oslíkem Markem a kravkou Jitkou. Ti za měsíčního svitu prohryzali plot a na farmu pronikl i vlk Tomáš. Krátce na to začali vlci úřadovat a zakousli nejdříve ta nejslabší zvířátka. Ostatním zvířátkům slíbili, že se jim nic nerstane, že pro ně chtějí jen svobodu. Vlci jednohlasně ve farmářově příbytku prohlásili: "Ta slabá, nebohá zvířátka přeci nikdo nepotřebuje a jen tak brzdí v rozletu všech ostatních. Na co živit ty nemakačenky, kteří jenom jedí a povalují se. Vy ostatní zvířátka máte právo na svobodu, máte právo na to diskriminovat slabší, máte právo na to projevit svůj názor tak jak chcete".


Hřebec byl z vlčího projevu celý zhrozený a napsal si do svého bločku varování pro všechny slepičky. Vložil ho pod sedlo, které si farmář tak rád brával na pravidelné projížďky. Zvědavý Honza ale dopis pod sedlem našel, dokonce ho i četl, ale místo toho, aby mu věnoval pozornost, tak hřebce nelítostně ztrestal a ve strachu o ušlé vlčí dukáty ho varoval, ať nic podobného už víckrát nedělá. Několik týdnů se vše vyvíjelo slibně. Honzovi přibývaly dukáty, rostla pověst, Rudla se měl se svou partou také dobře. Jen moudrý hřebec a velbloud dostávali stále méně najíst. Dokonce po několik nocí se neznámí vlci proháněli stájí a naháněli jim hrůzu.


Když vlčí smečce došlo po několika týdnech jidlo ze zabitých slabých zvířátek, tak zakousli i pár králíků, oveček, slepic a na řadu přišel i Kohout, který původně vlkovi Tomášovi pomáhal. Hloupému farmářovi Honzovi zbyly oči jen pro pláč. Marně si vzpomínal na rady starého velblouda, marně litoval, že tehdy káral starého Hřebce a jeho varování před vlky roztrhal. Poté co vlci sežrali všechny králíky a slepice, vrhli se i na prasátko Rudolfa, osla Marka, zákuskem si dali svíčkovou z kravky Jitky a biftek z vola Luboše.


Marně Honza zpytoval své svědomí a litoval, že tehdy nevyslyšel Hřebcovy rady a bloček s varováním roztrhal. Honza tak kvůli své hamižnosti dopadl jako hřebcův bloček.


Jiří Hrebenar | neděle 13. listopad 2011 14:06