Zklamání

Z Exotopedia
Přejít na: navigace, hledání


Autentická kopie, ze smazaného blogu na iDNES.



Zklamání


Pamatuješ, chtěla jsi se mnou chodit za ruku se v ulicích vodit chtěla jsi naši lásku na očích měla jsi pásku nevědomosti a snění já čekal, že se to změní.


Dával jsem Ti moje srdce, duši zamiloval se po uši chtěl jsem Ti snést modré z nebe ve svých snech viděl jenom Tebe sledoval Tvoje tělo a mě se pokaždé jenom chtělo líbat Tě a hladit naši lásku do mysly Ti radit


Nemusím Ti snad říkat anděli kam se naše plány poděly Přijel jsem do Tvého bytu plný lásky, plný citu. Přede mnou jsi tenkrát chodila já myslel, že se láska naše rodila. Mluvila jsi o zvířecí říši o tvé bezpečné chýši ve které se skrýváš, když depresi ze světa míváš.


Stala se z tebe princezna chladu hledal jsem v očích Tvých radu jestli ta slova jsou slovy duše jestli všechno myslíš tak suše. Čekaly mě milostné pády když jsi mluvila ke mně zády


Srdce mé jsi do koše hodila když zákeřná myšlenka se rodila nemáš mě ráda, nechceš se mnou v lásce být mám z toho snad radost mít? Víš jak tohle bolí? Je to jako posypat rány solí Jen tak na židli sedím a nevěřícně na Tebe hledím jak mě teď ničíš když s mými city cvičíš.


Nereaguješ na mé city psaní to mě pokaždé velmi zraní. Jsem kluk ve kterém láska k Tobě zraje když písnička srdce nad hlavami hraje Teď mě jen tak hodíš pryč jako nějakou rezavou tyč Láska, která tady byla nejspíš pouze ve mně žila

Jiří Hrebenar | středa 23. listopad 2011 03:18